Začarovaný kruh... - Strašlivá skutečnost

Od incidentu s Malfoyem uběhl celý týden, ale Tara byla ještě stále zklamaná. Nebo spíše uražená? Draco se s ní několikrát pokoušel navázat jakoukoli komunikaci, ale Victoria zarytě odmítala veškerý kontakt. Pokaždé, když ho viděla, měla chuť ho nejdřív pořádně zfackovat, a pak se mu rovnou vrhnout do náruče. Nakonec zvolila taktiku: vyhýbání se kde to jen jde a ignorace veškeré jeho snahy o navázání rozhovoru.

Hodiny se pro ni staly utrpením, protože seděla v lavici za ním, a tak jejím jediným výhledem byl on. I když se snažila dívat se jinam, nakonec stejně vždycky zabrousila k jeho osobě. Ať už jej viděla ze předu nebo ze zadu, stále jí připadal stejně úžasný, ale zároveň nesnesitelný.

Avšak i na Dracovi bylo vidět, že ho tato situace značně trápí. Už tak nevypadal zrovna nejzdravěji, ale tohle mu na vitalitě rozhodně nepřidalo. Atmosféra ve Zmijozelské společenské místnosti byla dost napjatá, protože čím více byl protivný Draco, tím více se to odráželo na ostatních studentech. A tak i když se většinou na návštěvu Prasinek všichni studenti těšili, tentokrát nikdo nepřekypoval nadšením, ale zase na druhou stranu nebyl nikdo, kdo by se aspoň trochu netěšil.

„Proč se stará o to, jestli nepronášíme nějaké pomůcky k černé magii VEN?“ zaslechla Tara, jak se Ron rozčiluje, když čekala v řadě, aby ji školník zkontrolovat. „Spíš by měl kontrolovat, co přinášíme DOVNITŘ, ne?“ ještě rozmrzele dodal a sledoval očima tenké čidlo tajemství.

Tara musela uznat, že ačkoli s Ronem Weasleym zrovna moc nesympatizuje, v tomhle případě měl pravdu. Harry s Ronem a Hermionou už dávno odešli do Prasinek a Victoria stále stála v řadě. Zdálo se, že Filch po Ronově poznámce ještě zpomalil už tak nesnesitelně rozvláčné tempo prohlídky. Po několika minutách přešlapování na místě už začínala zuřit, a když se konečně dostala na řadu, měla chuť Filchovy jeho čidlo tajemství omlátit o hlavu.

Konečně měla prohlídku za sebou a zamířila po školních pozemcích dolů k Prasinkám. Byla hodně zvědavá, jak vypadá vesnice v téhle době, v její přítomnosti nevypadala o moc lépe, jak Bradavice.

Když konečně stanula na okraji vesničky a porozhlédla se kolem po malých útulných domcích a spoustě výloh obchodů, v duchu se pousmála a zalitovala, že v její realitě už vesnice prakticky neexistuje.

Obcházela jednu výlohu za druhou, do některých obchodů i nahlídla, až nakonec zakotvila U tří košťat. Posadila se sama k jednomu stolu, objednala si máslový ležák a porozhlédla se po místnosti. Prakticky u každého druhého stolu seděli studenti z Bradavic. Na jednu chvíli si k ní přisedli její spolužáci ze Zmijozelu a ona byla ráda, že tam nemusí sedět sama. O to více byla radši, když zjistila, že do hospody vstoupil i Draco s Crabbem a Goylem. Snažila se dělat, jako by tam nebyl a bezstarostně se bavila s děvčaty. Dlouho jí to však nevydrželo, protože jakmile Pansy postřehla, že Draco přišel, vrhla se mu kolem krku a okamžitě ho přitáhla ke stolu.

Victoria měla pocit, že Pansy při nejlepším prokleje v hodně odporný hmyz a v tom horším případě se jí rovnou zbaví. Všimla si, že Malfoy se zachoval trochu odměřeně, ale jakmile zahlédl Taru, objal Pansy kolem pasu, došel ke stolu a posadil se na židli vedle Pansy. Tara se snažila nedávat nic najevo a zdánlivě pohodově se bavila se Zabinim.

„Tak jak si užíváš Křiklanových večírků?“ přerušil Draco Tařin rozhovor se Zabinim. Ta po něm vrhla nepříjemným pohledem a měla chuť okamžitě se zvednout a odejít, ale tím by dala najevo prohru a to bylo něco, co by nikdy nepřipustila.

„Děsná fraška,“ znuděně pronesl Zabini. „Aspoň, že tam nechodí ten idiot Potter,“ spokojeně dodal.

„Jak to?“ vyzvídal Draco.

„Ale, vždycky se z toho nějak vykroutí,“ nedbale nadhodil Zabini.

„Jak vykroutí?!“sykl po něm Draco.

„Nevím, nesleduju ho!“ odvětil Zabini.

Draco na chvíli utichl, vypadal, že nad něčím usilovně přemýšlí.
Rozhovor se stočil kolem famfrpálu, a tak se Victoria začala trochu nudit. Ne, že by ji famfrpál nebavil, ale nikdy neměla čas ani příležitost si hrát, tudíž ani pořádně neznala pravidla. Seděli tady ještě minimálně půl hodiny a povídali si o dění na hradě. Draco se posledních několik minut nervózně ohlížel, až nakonec na chvíli někam zmizel, a když se vrátil, okamžitě se rozloučil a odešel. Dokonce odmítl i Pansyn doprovod. Ta se zatvářila uraženě, vstala a odešla si sednout k jinému stolu obsazenému Zmijozelskými.

Tara měla neblahé tušení a ani přinejmenším se jí nezamlouvalo Dracovo chování. Rozloučila se se Zabinim a zamířila k hradu, rozhodnutá si s Dracem promluvit. Vydala se rychlou chůzí směrem k Bradavicím a jediné co zaslechla, byla hádka dvou nebelvírských studentek, které vyšly od Tří košťat těsně po ní.

Skoro utíkala a ani nevěděla proč. Když konečně zpomalila, aby se vydýchala, zahlédla na okraji lesa Hagrida. Pokračovala dál, když v tu chvíli zaslechla příšerný vřískot. Vyděšeně se otočila směrem, odkud přicházel křik, ale ve výhledu jí bránila zatáčka a začínající les. Podívala se směrem k místu, kde zahlédla Hagrida, ale už tam nebyl, pravděpodobně pokračoval po cestě dolů. Křik stále neustával a vyvolával v ní stísněné pocity. Přemýšlela, co má dělat. Má se jít podívat, co se děje, nebo pokračovat dál do hradu? Ale jak může dělat, že se nic neděje? Rozběhla se tedy tím směrem, a když z dostatečné vzdálenosti zahlédla rozrušeného Harryho, jak Hagridovi vykládá něco o nějaké kletbě a Katie Bellové, zděsila se ještě víc.

Strašně moc chtěla pomoct, ale nebyla schopna skousnout, že by musela být v Harryho blízkosti. Vyčítala si to, ale uznala, že by jedině překážela. Už je tam přítomný profesor, on se o ni postará.

V nitru její duše bylo něco, co ji stále trápilo. Pocit, že u Draca by mohla najít vysvětlení. Rozeběhla se směrem k hradu, schody vyběhla po dvou a chvatně proběhla kolem Filche, který se stěží zvedl ze židle a šinul si to Taře naproti s čidlem tajemství. Když mu konečně došlo, že Victoria nezastaví, začal za ní volat, ale bezúspěšně, jedině si vykřičel hlasivky.

Victoria neměla ani ponětí, kde by mohl Draco být. Cestou zkontrolovala Velkou síň a zamířila dolů do sklepení. Ve společenské místnosti nebyl a Tara se nakonec odhodlala pokračovat směrem do chlapeckým ložnic. Kontrolovala jeden pokoj za druhým, až nakonec vtrhla do Malfoyova. Draco seděl na posteli a tvářil se neurčitě. Crabbe něco vášnivě rozebíral s Goylem. Všichni tři upřeli zrak na Victorii, která stála na prahu dveří a vypadala rozčileně.

„Okamžitě zmizte!“ křikla po Crabbeovi a Goylovi. Ti se podívali na sebe navzájem, a pak věnovali tázavý pohled Dracovi.

„Vypadněte!“ zaječela Tara a začínala rudnout v obličeji. Draco na ně jen kývnul hlavou a oni vstali a odešli pryč z pokoje. Tara praštila dveřmi, až to zadunělo celým sklepením.

„Cos to udělal?!“ zakřičela a vypadala, že se asi nervově zhroutí.

„Co bych měl udělat?“ překvapeně nadhodil, ale bylo poznat, že překvapení jen hraje.

„Však ty moc dobře víš, co!“ zasyčela Victoria a poodstoupila dál od dveří. Draco si stoupl a zůstal stát u postele. „Co jsi to dal Katie Bellové? Byl to ten balíček, cos držel v ruce, když jsi na chvíli odešel U tří košťat? Co v něm bylo?“ zavalila ho přívalem otázek.

„Já jsme jí nic nedal a nevím, co se stalo!“ hájil se Draco, ale zdálo se, že nepřesvědčil ani sám sebe.

„Nelži!“ zaječela a slzy vzteku se jí draly do očí. „Já vím, žes to byl ty! Kdo jiný! Nikdo se poslední dobou nechová tak divně jako ty! Sakra Draco, co to bylo!“ zoufale po něm křičela.

„Já…“ vykoktal Draco a sklopil zrak.

„Tak co to bylo! Pane Bože, jak jsi něco takového mohl udělat? Proč?“
Draco dál zarytě mlčel a díval se všude možně, jen ne Taře do očí.

„NO TAK MLUV!“

„Nemůžu ti to říct! Nemůžu ti NIC říct!“ tiše odpověděl Draco.

„Nemůžeš? Prostě nemůžeš?“ vyvalila na něj oči Victoria. „To je jednoduchý! Nic neříct…“ zase po něm začala křičet.

„Nemůžu…“

„Sakra, tak už to vyklop! Dělej!“ štěkla po něm a na chvíli utichla. „Prosím,“ zoufale dodala. Nastalo dlouhé ticho doprovázené napjatou atmosférou. Draco stále mlčel a teď ani Tara nic neříkala. Oba tu stáli a jen na sebe koukali.

„Fajn! Neříkej, klidně si utíkej za Pansy, ona tě utiší a rozhodně bude mít pochopení pro to, cos udělal!“ zoufale vydechla Victoria a první slza se jí skoulela po tváři.

„Co?! Ale…“ nechápal Draco.

„Víš, co? Mě je to jedno! Dělej si co chceš, je to tvůj život!“ vydechla Tara a chystala se k odchodu.

„Počkej!“ zadržel ji Draco a chytil ji za ruku.

Victoria se otočila a hystericky křikla: „Nesahej na mě!“ Vytrhla se mu ze sevření a couvla před ním ke dveřím. Draco udělal krok blíž, ale Tara jej zadržela: „NEPŘIBLIŽUJ SE! Opovaž se ke mně jen přiblížit, a nebo se mě dotknout!“ už skoro brečela.

„Promiň.“

„Nech mě být! Nechci tě ani vidět! Už se mě netýká, co děláš… vlastně nikdy se mě to netýkalo!“ zavzlykala a vyběhla ze dveří.

„Ne! Stůj…“ ještě za ní zavolal Draco, ale Victoria se neotáčela. Utekla pryč.

Tara proběhla společenskou místností, na chodbě narazila na Snapea, ale ignorovala veškerá jeho slova. Utíkala a ani nevěděla kam. Zastavila se až ve vyšších patrech hradu, ani si přesně neuvědomovala, které patro to je. Opřela se o zeď a slzy se jí valily z očí. Sjela po zdi až na zem. Její mysl ovládlo zoufalství. Nedokázala pochopit, jak Draco mohl udělat takovou hloupost. Jak mohl ohrozit něčí život. Tím spíše nechápala proč.

Nedokázala si vysvětlit, proč ji tolik trápí Dracovo jednání. Pomalu si však začínala uvědomovat, že jí nevadí, co se stalo, ale fakt, že se to stalo kvůli Dracovi. Ve svém životě už zažila tolik utrpení a nešťastných úmrtí, že by bez problémů mohla zachovat klidný ledový postoj, když vezme v potaz, že Katie ani nezná osobně. Avšak z nějakého důvodu jí hrozně trápilo, že za vše je zodpovědný právě Draco.

Ještě značnou chvíli seděla na chodbě. Až když byla všude kolem tma, vstala a vrávoravým krokem zamířila zpět do společenské místnosti. Zde zavládl značný rozruch. Někteří studenti se tvářili vyděšeně, jiní potěšeně. Victoria si nikoho nevšímala, nereagovala na Zabiniho pozdrav ani následné jeho obavy. Odešla do svého pokoje, kde zalezla do postele a toužila usnout, znovu se vzbudit a zjistit, že se nic nestalo. Ale moc dobře si uvědomovala, že i když usne, realitu tím nezmění.